Čas vše rozdrtí; v jeho moci vše zestárne a jest zapomenuto, když uplyne. (Aristoteles)

Syn lidí, nad nímž běh času nemá žádnou moc,

syn lidí, po staletí vězeň světu již navždy skrytých sálů,

syn lidí, s osudem temným jako sama noc,

syn lidí, v žilách nestárnoucí krev dávno mrtvých králů.

Syn lidí, za slunce zatmění ze smrti zrozený,

syn lidí, vyhnanec bez domova až do konce svých dnů,

syn lidí, svým vlastním srdcem krutě zrazený,

syn lidí, poutník bloudící ve světě nočních můr a snů.

O autorovi: Kdykoliv mě někdo požádá, abych stručně shrnula svůj příběh, vždy si vzpomenu na větu z jedné povídky, kterou jsem kdysi četla v XB-1: „Nešťastné dítě dvou světů, které zoufale chtělo patřit alespoň do jednoho z nich.“ Vyrostla jsem v umělecké rodině, ale profesně jsem se vydala cestou IT. Dva světy, které se na první pohled zdají neslučitelné – analytický a kreativní. V práci využívám především logiku a strukturu, ale touha tvořit a vyjadřovat se vlastními slovy mě již před mnoha lety přivedla k psaní. Začalo to nenápadně... krátkými příběhy psanými pro radost, pro uvolnění a odreagování. Většina z nich se odehrávala ve světě, který mě nakonec zcela pohltil. Teprve nedávno jsem se k těmto textům vrátila, pročetla je a propojila do jedné hlavní dějové linie, prokládané příběhy z minulosti. A tak vznikla má první kniha. A po ní další.